Menu
FARNÍ POUŤ DO TIŠTÍNA
Chci se s vámi podělit o krásnou pouť plnou vzájemné blíženské lásky s Pánem uprostřed nás, kterou naše farnost ve Valašských Kloboukách vykonala
do Tištína. Za vším stojí především Rok svatého Pavla. Mládež v naší farnosti se svatým Pavlem nechává vést každý měsíc v rámci mší svatých pro mládež,
která je otevřená samozřejmě všem. A ostatní? Proč nevyužít možnosti získání plnomocných odpustků v Roce svatého Pavla, které nám církev nabízí?
Jednou z možností je také návštěva kostela zasvěceného sv. Pavlovi a vykonání veřejné pobožnosti ke cti Apoštola národů ve dny, které stanoví místní
biskup – k těmto místům patří i rodiště našeho pana jáhna Františka Antonína Dostála Tištín.
V sobotu 29. listopadu jsme se vydali na pouť v počtu tří autobusů farníků spolu s naším panem kaplanem P. Stanislavem Zatloukalem, ministranty, schólou a dechovkou pod vedením organizátora pouti pana jáhna Františka. Po cestě naplněné z velké části modlitbou, zpěvy, ale i družným rozhovorem a radostí jsme dorazili z Valašska na Hanou. O co nevlídnější bylo počasí, o to srdečnější bylo naše přijetí místními lidmi – panem farářem P. Miroslavem Hřibem, dojíždějícím z farnosti Nezamyslice na Hané, trvalým jáhnem panem Mgr. Horákem a rodinou pana jáhna. Za zpěvu písně Bože, cos ráčil, doprovázeni dechovkou, jsme průvodem vešli do kostela sv. Petra a Pavla, ve kterém působili pauláni (1670 – 1784). Myslím nikdo z nás nečekal to, co uviděl. Nádhera! Překrásný barokní kostel se skvostnými obrazy, kde člověk i skrze díla umělců viděl za vším ruku Stvořitelovu, nechal se prostoupit krásou, prostoupit samotným Bohem. Po modlitbě svatého růžence následovala slavná mše svatá, vyvrcholení naší pouti, kdy jsme pokorně a toužebně přijali Pána v eucharistii pod obojí způsobou. Celebroval ji náš pan kaplan otec Stanislav, koncelebroval P. Tomáš Káňa, který spolu se svými farníky přišel z nedalekých Němčic na Hané, u oltáře byli i dva jáhnové, náš pan jáhen František a místní trvalý jáhen. Mše svatá měla texty ze svátku Obrácení svatého Pavla. Řada lidí také využila možnost svátosti smíření. Úsměv vyvolal okamžik, kdy se na začátku kázání ozvalo zcela nečekaně „Chvála Kristu!“ odněkud shůry. Byl to hlas místního pana faráře, který pronášel kázání z kazatelny – to u nás nemáme.
Po mši svaté jsme byli pozváni na faru na chutné, bohaté občerstvení, které pro nás připravila maminka pana jáhna s rodinou. Díky! Ale jelikož nás bylo hodně a na faru bychom se najednou nevešli, museli jsme jít nadvakrát. Vždy polovině lidí, která zůstala v kostele, pan jáhen Mgr. Horák dělal průvodce chrámem a dějinami. Také jsme si prohlédli budovu Obecní besídky, která byla původně postavena jako kaple sv. Josefa, za císaře Josefa II. byla odsvěcena a přeměněna na kontribuční sýpku. Dále sloužila různým účelům, posléze byla v havarijním stavu a na konci 20. století prošla celkovou rekonstrukcí. Nyní se v přízemí nachází knihovna a v prvním patře výstavní galerie věnovaná historii obce.
Odpoledne jsme se opět sešli v kostele k pobožnosti ke cti svatého Pavla a svátostnému požehnání. Po písni, modlitbě ke svatému Pavlovi, litaniích ke sv. Pavlovi a modlitbě k získání odpustků následovalo uctívání ostatků sv. Pavla. Pan farář nás upozornil, že jako jedni z mála kostelů mají relikvie i sv. Petra a i sv. Pavla. Naši pouť v Tištíně jsme zakončili adorací a svátostným požehnáním. Na zpáteční cestě jsme už více odpočívali, ale ještě jsme si zazpívali a před vystoupením z autobusu a rozchodem za svými blízkými v domovech pan jáhen na poděkování Pánu Bohu zazpíval z celého srdce Te Deum laudamus a autobusem znělo mohutné chválení Boha každého z nás, které pronikalo až do nebes.
Velký dík za uskutečnění pouti patří panu jáhnu Františkovi, ministrantům, dechovce, schóle a všem poutníkům za vytvoření společenství jednoty, ale také svatému Pavlovi a především Bohu! Kéž by naše pouť přinesla hojné ovoce, kéž bychom nechali Pána růst v našich srdcích a rozdávali z plností našich srdcí dál, kéž bychom spolu se svatým Pavlem mohli říct: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ Ať je Pán neustále veleben!
V sobotu 29. listopadu jsme se vydali na pouť v počtu tří autobusů farníků spolu s naším panem kaplanem P. Stanislavem Zatloukalem, ministranty, schólou a dechovkou pod vedením organizátora pouti pana jáhna Františka. Po cestě naplněné z velké části modlitbou, zpěvy, ale i družným rozhovorem a radostí jsme dorazili z Valašska na Hanou. O co nevlídnější bylo počasí, o to srdečnější bylo naše přijetí místními lidmi – panem farářem P. Miroslavem Hřibem, dojíždějícím z farnosti Nezamyslice na Hané, trvalým jáhnem panem Mgr. Horákem a rodinou pana jáhna. Za zpěvu písně Bože, cos ráčil, doprovázeni dechovkou, jsme průvodem vešli do kostela sv. Petra a Pavla, ve kterém působili pauláni (1670 – 1784). Myslím nikdo z nás nečekal to, co uviděl. Nádhera! Překrásný barokní kostel se skvostnými obrazy, kde člověk i skrze díla umělců viděl za vším ruku Stvořitelovu, nechal se prostoupit krásou, prostoupit samotným Bohem. Po modlitbě svatého růžence následovala slavná mše svatá, vyvrcholení naší pouti, kdy jsme pokorně a toužebně přijali Pána v eucharistii pod obojí způsobou. Celebroval ji náš pan kaplan otec Stanislav, koncelebroval P. Tomáš Káňa, který spolu se svými farníky přišel z nedalekých Němčic na Hané, u oltáře byli i dva jáhnové, náš pan jáhen František a místní trvalý jáhen. Mše svatá měla texty ze svátku Obrácení svatého Pavla. Řada lidí také využila možnost svátosti smíření. Úsměv vyvolal okamžik, kdy se na začátku kázání ozvalo zcela nečekaně „Chvála Kristu!“ odněkud shůry. Byl to hlas místního pana faráře, který pronášel kázání z kazatelny – to u nás nemáme.
Po mši svaté jsme byli pozváni na faru na chutné, bohaté občerstvení, které pro nás připravila maminka pana jáhna s rodinou. Díky! Ale jelikož nás bylo hodně a na faru bychom se najednou nevešli, museli jsme jít nadvakrát. Vždy polovině lidí, která zůstala v kostele, pan jáhen Mgr. Horák dělal průvodce chrámem a dějinami. Také jsme si prohlédli budovu Obecní besídky, která byla původně postavena jako kaple sv. Josefa, za císaře Josefa II. byla odsvěcena a přeměněna na kontribuční sýpku. Dále sloužila různým účelům, posléze byla v havarijním stavu a na konci 20. století prošla celkovou rekonstrukcí. Nyní se v přízemí nachází knihovna a v prvním patře výstavní galerie věnovaná historii obce.
Odpoledne jsme se opět sešli v kostele k pobožnosti ke cti svatého Pavla a svátostnému požehnání. Po písni, modlitbě ke svatému Pavlovi, litaniích ke sv. Pavlovi a modlitbě k získání odpustků následovalo uctívání ostatků sv. Pavla. Pan farář nás upozornil, že jako jedni z mála kostelů mají relikvie i sv. Petra a i sv. Pavla. Naši pouť v Tištíně jsme zakončili adorací a svátostným požehnáním. Na zpáteční cestě jsme už více odpočívali, ale ještě jsme si zazpívali a před vystoupením z autobusu a rozchodem za svými blízkými v domovech pan jáhen na poděkování Pánu Bohu zazpíval z celého srdce Te Deum laudamus a autobusem znělo mohutné chválení Boha každého z nás, které pronikalo až do nebes.
Velký dík za uskutečnění pouti patří panu jáhnu Františkovi, ministrantům, dechovce, schóle a všem poutníkům za vytvoření společenství jednoty, ale také svatému Pavlovi a především Bohu! Kéž by naše pouť přinesla hojné ovoce, kéž bychom nechali Pána růst v našich srdcích a rozdávali z plností našich srdcí dál, kéž bychom spolu se svatým Pavlem mohli říct: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ Ať je Pán neustále veleben!
Foltýnková
