Menu
TÁBOR PITÍN 08
PO STOPÁCH MOHYKÁNŮ
Kdybyste náhodou v týdnu od 11. do 18. srpna projížděli Pitínem a před tamní Orelskou chatou viděli stát tři nefalšované indiánské tee-pee - podívali se dovnitř a našli byste v nich přes dvacet indiánů-nemusíte mít obavy, že s vámi není něco v pořádku; protože i v dnešní moderní době se asi 20 dětí (ze Študlova, Poteče a okolí), 7 vedoucích, dvě kuchařky, jeden kuchtík a jeden stařešina rozhodli prožít týden jako praví indiáni.…v indiánské osadě IŠI-TA-WAI žily 4 kmeny – Delawarové, Valapajové, Irokézové a Navahové. Byli to odvážné, přátelské a dobrosrdečné kmeny, uprostřed nichž bděl Velký Duch. A právě proto jedenáctého dne minulého měsíce navštívila osadu delegace indiánů z kmene Čirikávů, aby iši-ta-waiským předala nelehký úkol – pátrat po Nak–čitiwan – starodávném odkazu kmene Mohykánů, který neměl dojít zatracení. Člověk s čistým úmyslem pak může Nak-čitiwan použít pro spoustu dobrých věcí, ve špatných rukou mohl být Nak-čitiwan obrovsky zneužit…
…proto jsme se v noci vydali po stopě starého Mohykána a vykopali mapu. Ale potřebovali jsme ještě 6 starodávných šípů, bez kterých by Nak-čitiwan byl pro nás ukryt navždy…
Asi v tomto duchu probíhal táborový týden. Děti v tomto týdnu hrály bojovky v lese, malovaly kameny, vytvořily barevné „lampionky“, plnily skalpíky, plížily se do nepřátelské osady, absolvovaly „stezku odvahy s archanděly“, naučily se nové ukazovačky, zpívaly a hrály na indiánské nástroje. Navštívili nás také naši otcové Karel a Standa, bratr Pavel Šupol a další kněží, kteří vždy sloužili mši sv. Pro děti to ale nebyl jen týden plný her, musely překonávat svou vlastní lenost, snažily se chovat ohleduplně k ostatním, usmívat se, když jim zrovna „nebylo do zpěvu“, rozdělit se s ostatními nebo přiložit ruku k dílu… Myslím, že nejenom toto všechno se jim obrovsky dařilo a mohli jsme tak vytvořit úžasné společenství.
Poslední táborový den jsme pozvali rodiče dětí, naše známé a přátele a zakončili tak celý tábor mší sv. pod širým nebem (díky patří otci Jiřímu z brumovské farnosti). Pak následoval program dětí. Musím prozradit, že tým vedoucích se před začátkem mše (už celkem zoufale) modlil za to, aby přijel aspoň jeden člověk. A síla modlitby se projevila – těch „člověků“ tam nakonec bylo přes 50…
A nejdůležitější část nakonec: poděkování
Chtěla bych poděkovat Centru pro rodinu za podporu, také manželům Vaňkovým a celému jejich realizačnímu a kuchyňskému týmu – spoustu nám toho ulehčili. Díky patří všem kněžím, kteří nás navštívili a našim přátelům, kteří nám ochotně pomáhali jako „herci do programu.“ Nesmím zapomenout ani na ochotu pana Ptáčka, který nám odvážel bágly. Díky všem rodičům dětí za velkou podporu a hlavně všem „našim“ dětem – byli jste úžasní=)))))))
A děkuju Bohu také za to, že několika lidem z Adorare dává chuť do toho udělat ze sebe na pár týdnů indiána, vžít se do pocitů dětí a věnovat se jim.
Vám všem patří velký dík=)))))) HOWGH!!!!
