Menu
PĚŠÍ POUŤ NA HOSTÝN
Je pátek 8. 8. 2008 a po požehnání asi v 16.15 se od klobucké fary vydává 12 lidí směrem na Mirošov. Po chvíli nás dohání Jura P. autem
(prý nějak nestíhal). Počasí vypadá dobře a prý to tak vydrží celý víkend, jsem se díval na radar. Už v Drnovicích u kostela v nás začaly vyvolávat
nepříjemné obavy černé mraky, které hrozily každou chvíli spustit, ale uklidňující slova: „To bude jenom přeháňka, maximálně 20 minut.“
Nás ukonejšily a šli jsme dál. Už ve Vysokém Poli ale vytahujeme pláštěnky, které nám vydrží dnes až do Vizovic, které jsou naším dnešním cílem. Nicméně dobrá nálada nás neopouští a cesta vesele ubíhá i v dešti. Kolem tři čtvrtě na devět dorážíme do Vizovic a na orlovně, kde máme být ubytováni nás vítá otec Kutáč a veselá nálada místních farníků, kteří zde mají „předponovou akci“. Pozvání na večeři (vynikající gulášek) nejde odmítnou, a tak se většina z nás po očistě těla přesunula o patro výš mezi místní. Přibližně kolem desáté večerní nás přijel zkontrolovat bratr jáhen z Klobouk, který s námi zamířil do města. Rozloučil se s námi krátce po půlnoci požehnáním na noc a do dalšího dne.
V sobotu vstáváme v půl osmé, což se nakonec ukázalo jako zbytečně předčasné, protože z Orlovny vycházíme až po deváté hodině a po krátké zastávce na nákup svačiny opouštíme Vizovice zhruba v půl desáté. Hned první sobotní kopec zkouší naši vůli, protože se k nám kromě Lídy přidává i náš včerejší parťák – déšť. Ale je to dobré, nikdo to nevzdal a jak jsem naznačil, ještě nás přibylo, teď už je nás tedy 14. I přes drobný déšť si někteří pláštěnky ani neoblékají, protože prý nemůže pršet dva dny (ale může). Ale i těmto odvážným to vydrží jen do Slušovic, protože déšť opět zesílil. Ani nástrahy počasí nám nezabránily zdolat „hrobický kopec“ za kterým konečně opouštíme asfaltovou silnici a míříme na lesní cesty, které nás mají dovést do cíle. Chvíli po poledni zastavujeme na modlitbu Anděl Páně a pokračujeme dál, pro tuto chvíli překvapivě bez deště. Ve chvíli kdy míjíme skautské tábořiště nás napadá myšlenka, že v jejich kryté jídelně bychom mohli i my naplnit své žaludky před zbytkem cesty, protože v lese je všude mokro, takže není ani kde se pořádně posadit. Naše prosba nebyla odmítnuta, a tak si v suchu vychutnáváme naše svačiny. Ještě že jsme nezůstali venku, protože ta chvilková průtrž mračen by nám promočila snad i pláštěnky. Posíleni vyrážíme na poslední část cesty. Vypadá to, že počasí se konečně trochu umoudřilo, ale poslední přeháňka nás přesto dostihla v tom posledním kopci. Někteří z legrace prohlašují, že už toho bylo dost a končí, ale nakonec se shodneme, že teda dojdeme a odměnou je, že za pár chvil už v dáli vidíme kupoli hostýnské baziliky. Po příchodu na Hostýn v nás na chvíli zavládne nejistota, že nebudeme mít kde spát, vše bylo zdárně vyřešeno, a tak v nás mohl konečně zavládnout radostný pocit. Po večeři jsme se všichni sešli v naší „noclehárně“, kde za zpěvu a zvuku kytar večer ubíhal. Kolem deváté nás místní pan farář upozornil, že od 22 hodin je nutné dodržovat noční klid, a tak jsme vyrazili ven na křížovou cestu, po jejímž skončení jsme se uložili do spacáků.
Neděle nás přivítala sluníčkem a jasnou oblohou a snad právě proto byla většina z nás již před sedmou vzhůru. Takže jsme se víceméně všichni sešli již na ranní mši svaté, kterou jsme prožili jako poděkování za naši pouť .
Nás ukonejšily a šli jsme dál. Už ve Vysokém Poli ale vytahujeme pláštěnky, které nám vydrží dnes až do Vizovic, které jsou naším dnešním cílem. Nicméně dobrá nálada nás neopouští a cesta vesele ubíhá i v dešti. Kolem tři čtvrtě na devět dorážíme do Vizovic a na orlovně, kde máme být ubytováni nás vítá otec Kutáč a veselá nálada místních farníků, kteří zde mají „předponovou akci“. Pozvání na večeři (vynikající gulášek) nejde odmítnou, a tak se většina z nás po očistě těla přesunula o patro výš mezi místní. Přibližně kolem desáté večerní nás přijel zkontrolovat bratr jáhen z Klobouk, který s námi zamířil do města. Rozloučil se s námi krátce po půlnoci požehnáním na noc a do dalšího dne.
V sobotu vstáváme v půl osmé, což se nakonec ukázalo jako zbytečně předčasné, protože z Orlovny vycházíme až po deváté hodině a po krátké zastávce na nákup svačiny opouštíme Vizovice zhruba v půl desáté. Hned první sobotní kopec zkouší naši vůli, protože se k nám kromě Lídy přidává i náš včerejší parťák – déšť. Ale je to dobré, nikdo to nevzdal a jak jsem naznačil, ještě nás přibylo, teď už je nás tedy 14. I přes drobný déšť si někteří pláštěnky ani neoblékají, protože prý nemůže pršet dva dny (ale může). Ale i těmto odvážným to vydrží jen do Slušovic, protože déšť opět zesílil. Ani nástrahy počasí nám nezabránily zdolat „hrobický kopec“ za kterým konečně opouštíme asfaltovou silnici a míříme na lesní cesty, které nás mají dovést do cíle. Chvíli po poledni zastavujeme na modlitbu Anděl Páně a pokračujeme dál, pro tuto chvíli překvapivě bez deště. Ve chvíli kdy míjíme skautské tábořiště nás napadá myšlenka, že v jejich kryté jídelně bychom mohli i my naplnit své žaludky před zbytkem cesty, protože v lese je všude mokro, takže není ani kde se pořádně posadit. Naše prosba nebyla odmítnuta, a tak si v suchu vychutnáváme naše svačiny. Ještě že jsme nezůstali venku, protože ta chvilková průtrž mračen by nám promočila snad i pláštěnky. Posíleni vyrážíme na poslední část cesty. Vypadá to, že počasí se konečně trochu umoudřilo, ale poslední přeháňka nás přesto dostihla v tom posledním kopci. Někteří z legrace prohlašují, že už toho bylo dost a končí, ale nakonec se shodneme, že teda dojdeme a odměnou je, že za pár chvil už v dáli vidíme kupoli hostýnské baziliky. Po příchodu na Hostýn v nás na chvíli zavládne nejistota, že nebudeme mít kde spát, vše bylo zdárně vyřešeno, a tak v nás mohl konečně zavládnout radostný pocit. Po večeři jsme se všichni sešli v naší „noclehárně“, kde za zpěvu a zvuku kytar večer ubíhal. Kolem deváté nás místní pan farář upozornil, že od 22 hodin je nutné dodržovat noční klid, a tak jsme vyrazili ven na křížovou cestu, po jejímž skončení jsme se uložili do spacáků.
Neděle nás přivítala sluníčkem a jasnou oblohou a snad právě proto byla většina z nás již před sedmou vzhůru. Takže jsme se víceméně všichni sešli již na ranní mši svaté, kterou jsme prožili jako poděkování za naši pouť .
