Menu
MATT REDMAN a HILLSONG
Hlasitější než jakékoli povzbuzování při sportu: Ať zní sláva Ježíši!
Matt Redman a Hillsong ve Vsetíně
Je neděle 15.června, krátce po 17. hodině odpoledne. Na vsetínský zimní stadion Lapač se jako dravá řeka hrnou pestrobarevné proudy lidských těl. Tentokrát však ne kvůli sportu. Důvod je zcela jiný: Všichni tito lidé přijeli z různých koutů Moravy, Čech, Slovenska a Polska, aby spolu se zástupci londýnského sboru chval (Hillsong London) a anglickým zpěvákem Mattem Redmanem vzdávali chválu Bohu.
Stadion se rychle zaplňuje, stále přicházejí nové a nové tváře. Zájem o vstupenky byl tak velký, že pořadatelé museli změnit místo konání – z původně vybraného kulturního domu na zimní stadion. Už to o něčem vypovídá. Vždyť nakonec se nás ke chvalám sešly přibližně 4000!
V 18 hodin nastává očekávaný okamžik. Na pódium přichází devítičlenná sestava – Matt s kapelou a Hillsong. Takto se na pódiu potkávají vůbec poprvé. Stadion zaburácí. První tóny naplňují prostor a vnikají do našich srdcí. Po úvodních dvou skladbách Hillsongu se ujímá slova Matt Redman: „Jsme tady v Čechách (na Moravě) poprvé, ale už teď se chceme vrátit!“ A protože se koncert koná na stadionu, nemůže se nezmínit o sportu. Připomíná večerní zápas české fotbalové reprezentace (tehdy jsme ještě netušili, jak nakonec dopadne ?) a na důkaz toho, že budou Britové našemu týmu fandit, přichází někteří z hudebníků oblečeni v našich reprezentačních dresech, jeden má na hlavě tříbarevnou fanouškovskou čepici, bubeník vzadu roztahuje českou vlajku... Po tomto odlehčeném úvodu představuje svoji kapelu nejprve Matt a poté i frontman Hillsongu. Jsou mezi nimi běloši i černoši, lidé z různých (nejen evropských) států... Matt se dívá na nás a říká: „Jsme lidé různých národností, ale shromážděni v jediném jménu: ve jménu Božím!“ Potom začíná hrát a zpívat, stadion se k němu přidává. Blessed be Your name, ať je požehnáno Tvé jméno!
když na mě svítí slunce
když svět je takový, jaký by měl být
Ať je požehnáno Tvé jméno
na cestě označené utrpením
i když přijde bolest v oběti
Stále budu říkat: „Ať je požehnáno Tvé jméno!“
Ať už stojíme, sedíme nebo skáčeme, všude kolem je cítit obrovská Boží milost. Je téměř hmatatelná. Atmosféra, která zde vládne, se nedá vyjádřit slovy... „Chci vidět všechny ruce zvednuté!“ volá Matt a lidé pozvedají ruce vzhůru k nebi. Cítíme Boží blízkost.
A nebudu se bát zla
vždyť můj Bůh je se mnou
A pokud je Bůh se mnou,
koho bych se měl bát?
Pane, ty mě nikdy neopustíš...
Úžasný pocit...vidět všechny ty rozjásané tváře, zářící oči a zdvižené ruce, slyšet stovky hlasů zpívat spolu s lidmi na pódiu k Boží oslavě. Vědět, že je to všechno o Něm... „Nejen ty písně, které tady zpíváme, ale celé naše životy jsou o Tobě, Ježíši!“ říká Matt po jedné z písní.
Tento večer ale není pouze o chvalách. V krátké přestávce nás Matt vybízí, abychom se posadili a podívali se na několik fotek a krátké video. Nedávno byl se svou ženou a třemi dětmi v Ugandě a na vlastní oči spatřil chudobu tamních obyvatel. Na druhé straně měl ale také možnost vidět, jak pomáhají projekty na podporu lidí žijících v těchto oblastech. A pomoci může každý z nás. Církev má být živá a má projevovat lásku k druhým navenek – třeba právě pomocí chudým a potřebným. „Spousta lidí zná církev jenom díky tomu, co všechno zakazuje. Chcete, aby lidé viděli, že církev dělá ve světě také mnoho dobrého?“, ptá se Matt. Stačí tak málo – do projektu se může zapojit opravdu každý.
Následují další skladby naplňené skvělým poselstvím – poselstvím spásy. To je ten největší dar, který jsme od Boha obdrželi. K překvapení nás všech zpívá Matt Redman česky: „Jak velký je Bůh! Zpívejme jak velký je Bůh!“ a všichni voláme s ním.
Už v úvodu zazněla věta: „Dnes večer může každý z vás udělat velký krok směrem k Bohu“. Zpěvák Hillsongu, který se ujímá slova ve druhé části koncertu, nás nejprve vyzývá: „Zažil někdo z vás, že se modlil, aby Bůh vyřešil jeho problémy, aby napravil nějaký vztah, obrátil jeho blízkého nebo uzdravil někoho nemocného? Modlili jste se za to a stalo se to? Pokud ano, zvedněte ruku, ať ostatní vidí, kolik zázraků se kolem nás děje!“ A ruce se zvedají. Zpěvák se ptá dál: „Jaký je tvůj vztah s Bohem? Je klidný a pokojný nebo na tuto otázku nedokážeš jednoznačně odpovědět? Chtěl bys dnes najít pokoj a klid s Bohem? Zvedni ruku, pokud ses pro to rozhodl.“ Les rukou je ve vzduchu. Modlíme se spolu se zpěvákem za svůj vztah s Pánem.
A na závěr zpěvák vypráví: „Nedávno jsem seděl v Londýně před Buckinghamským palácem. Ten den slavila královna narozeniny. Bylo zde shromážděných milion lidí. To je opravdu hodně. A když královna vyšla ven, milion rukou se zvedlo do výšky a dav jí provolával slávu. To bylo pro královnu Alžbětu. A co pro Krále králů? ... Až napočítám do tří, zkusíme co nejvíc zakřičet a vzdát chválu Hospodinu. Musí to být obrovský hluk. Hlasitější než jakékoli povzbuzování při sportu. Hluk, který překročí tyto stěny, naplní okolní ulice a obchody a ukáže těm, kteří tu mezi námi nejsou, Boží slávu. Jste připraveni? One – two – three!“ Vlna hlasitého jásotu a křiku se nese stadionem. A druhá. Všichni jsme sjednoceni v provolávání slávy Bohu. Když se opět ztišíme, říká zpěvák: „Sním o tom, že jednou budou sportovní haly a stadiony plné božího lidu, který bude vzdávat chválu Pánu.“ Krásná představa. Představa, která se alespoň tento večer stala na chvíli skutečností.
Poslední píseň. Koncert končí. Neseme si svá přeplněná srdce do svých domovů. Teď už je na nás, abychom uctívali Boha tam, kam nás On sám poslal. Každým svým dechem, každým svým skutkem. Protože celý náš život je o Něm.
Petra Čížová