Jak se žije ve Zlíně

Srdečně zdravím ze Zlína.
Chtěl bych Vám všem popřát krásné Velikonoce, radost ze vzkříšení našeho Pána, a především abychom z této milosti vzkříšení, do které jsme byli ponořeni křtem, uměli žít.

Připojuji aspoň něco málo o tom, jak žiji. Pokud vidíte, že Vám neodpovídám na emaily nebo vidíte, že na webu se nic nezměnilo, je to známka, že je toho hodně a dávám přednost trošce spánku a taky tomu, co považuji za mnohem důležitější. Pak se ale taky stydím, když jsem měl někomu něco odpovědět a zůstalo to v záplavě nevyřízené pošty. Ještě jsem se nenaučil tuto situaci zvládat, tak se omlouvám.

Služba kněze je velmi rozmanitá. Jsem za to vděčný, že je to pokaždé jiné a Pán si mě vede zajímavě k různým lidem a na různá místa, kam chce. Zlín je 80 tisícové město v regionu, kde jsou lidé nábožensky založení. Velmi často se mi stává, že mě lidé (a překvapením pro mě jsou především mladí) zdraví na ulici křesťanským pozdravem "Chvála Kristu".
Jsme tu 4 kněží a jáhen. Zlín je známá farnost díky tom, že nabízíme mnoho možností ke svátosti smíření, lidé ze širokého okolí vědí, že když chtějí zpověď, tak u nás je příležitost vždy. Což je na jednu stranu fyzicky náročné, protože každý den máme na 6 ráno někoho u zpovědnice, ale zároveň hodně povzbuzující. Ze zpovídání mám radost. Čekal jsem, jestli se projeví to, že na Velikonoce chodí míň lidí ke zpovědi, aspoň se tak v některých farnostech zdá, že lidé více chodí na idylické vánoční svátky, jak velikonoční. K mému překvapení tomu tak nebylo. Zde se zpovídá vždy 6 dní před svátky před každou mší tak dlouho, dokud jsou lidé a pak od 9-12 hodin a od 14-17 hodin. Jak se blíží svátky, tak se dá říct, že jsme tam někdo od 6 ráno s přestávkou na oběd až do 20 hodin. Tak jsem uvažoval, že zde se nejvíce projeví Boží milost dána knězi, protože není v lidských silách, aby jste se soustředili třeba 6 hodin v kuse na hříchy lidí, kteří od vás čekají radu. Ale ono to skutečně jde a v tom spatřuji Boží vedení. Jen přiznávám, že když vyjdete ze zpovědnice po celém dnu (rekord má o. Roman - 10 hodin, já jsem si trošku odpočinul, měl jsem 2 mše mezi tím, takže jsem tam byl jen 8 hodin), tak to na vás najednou spadne a těšíte se jen do postele. Já většinou pak relaxuji s knížkou ve vaně, teď nově sledováním jednoho skvělého seriálu pro mládež. Jsem se smál, že zatímco si někdo dává v postě předsevzetí, že se nebude dívat na TV, já naopak jsem se musel podívat, co všechno mám za materiály a co bych mohl použít pro mladé, abych je více nadchl pro víru.
Dalším velkým povzbuzením jsou pro mě návštěvy nemocných. Mám pravidelné návštěvy 1x za měsíc těch, kteří nemohou do kostela, ale mají zájem o návštěvu kněze. A pak jsme často volaní do krajské nemocnice, takže kdo zrovna z nás kněží může, tak hned jede. Cítím to jako velký dar, že lidem v nemoci můžeme zprostředkovat posilu nebo před odchodem z tohoto světa můžu zprostředkovat smíření s Bohem. Nejkrásnější jsou ty okamžiky, kdy je přítomen i někdo z rodiny a modlíme se spolu. Během těchto 14 dní jsem se takto modlil i se dvěma lékařkami. I to je pro mě velké povzbuzení, že poznávám čím dál více věřícího personálu. Dokonce s jedním lékařem jsem měl večer na Festivalu pod věží, který máme zde ve Zlíně a přišlo hodně lidí. Ten lékař napsal mnoho písní a již 57 jich má v našich zpěvnících. Bylo by to nadlouho popisovat jednotlivé události z těchto setkání. Jen jednou jsem se setkal s tím, že si mě paní zavolala, ale pak mě odmítla. Jak jsem se později dozvěděl, tak trpěla vnitřním zraněním, kdy jí dcery daly najevo, že o ni již nestojí. Ale stáli jsme jí nablízku s jednou paní, která s ní ležela na pokoji.
Pak učím náboženství, což je supr, mám děti ve 3 třídě. Spolupracujeme s rodiči a na mnohých dětech je vidět, že rodiče žijí doma víru. S ostatními se snažíme aspoň něco udělat pro přijetí Krista, když doma zázemí není. Taky jsem dostal na starost středoškoláky, takže jsem to pojal jako rozhovory o víře o tématech, které je zajímají nebo které si myslím, že by bylo dobré je naťuknout. Začínali jsme 4 a už je nás 10.
Asi před 3 lety u nás rozjeli pastoraci vysokoškoláků (www.rr49.cz). Vytvořil se studentský Olymp, což je asi 20 studentů nebo absolventů, dohodli se, kdo by co rád dělal a rozdělili si úkoly. Takže neustále se pro ně něco nabízí od duchovních akcí až po sport. Je to neustálé hledání cesty, jak zprostředkovat každému, kdo chce, setkání s Kristem. Takže mám pro ně ještě večery jako rozhovory o víře.
Asi poslední, co zmíním, je dar od Boha pro mě, že mám schopnost mluvit s lidmi o víře skrze hudbu. Takže jen ve Zlíně mám již pravidelně 1x/měsíc povídání pro 4 skupiny. Studenti, maminky, senioři (z těch mám největší radost!:-) a pak navštěvuji postižené a tam hodně klipy zabírají. Naposled jsem je navštívil a jeden mě "radostně" přivítal ve dveřích: "Ježíš, už zase." K mému velkému překvapení to byl právě on na konci našeho setkání, kdo všechny roztleskal a tak se domáhali přídavku. Neustále jsem zvaný, zda bych mohl jako novokněz někde odsloužit mši a mít pak program o hudbě. Díky tom, že jsem tu 4 kněží, tak mohu občas i vyrazit. Zájem je obrovský, dokonce se ozvali i z Prešova z MPK, kde mě Marián Lipovský z Timothy minulý rok doporučil, jen já se tam nedostal. Vyrazil jsem tam a měl jsem před sebou 500 studentů, skoro jsem nevěděl, jak začít, ale nakonec byli spokojeni. Pak jsem taky dostal pozvání až do Plzně, kam se chystám. Ještě z jedné věci mám radost, podařilo se mi letos udělat už 3 videoklipovou křížovou cestu, která opět hodně oslovila a měl jsem na ni i předchozí pozitivní reakce. Mám radost, že to mnoha lidem pomohlo v rozjímání o Ježíšově utrpení. Dokonce jsem měl tolik pozvání, že bych to neměl šanci zvládnout, takže jsem přijal jen některé, ale ostatním jsem ji poskytl, aby si ji udělali sami.
Ani se nedá vypsat vše, co prožívám. Samozřejmě to zní všechno strašně ideálně, a tak je třeba taky říct, že jsem někdy už hodně vyčerpaný, tak čekám den, kdy se budu moct trošku dospat a taky každé setkávání s lidmi a služba jim sebou nese množství problémů, které člověk musí řešit. Ale zase jej spíš posiluje to požehnání, které vidí od Boha. Pak taky je jasné, že kde se daří zprostředkovávat setkání s Kristem, tam útočí zlý. A tak je hlavně potřeba myslet na sebe a rozvíjení svého vztahu s Bohem, jinak dáváme sami sebe. Tohle je asi nejčastější, co řeším, tzn. co musím vypustit, abych žil aspoň minimum duchovního života.
Každopádně chci poděkovat všem, kteří si na nás vzpomenete v modlitbě. Budu se těšit na nějaké osobní setkání.

Ať Pán žehná, P. Pavel